.jpg)
Hospic sice není pro většinu české veřejnosti neznámým pojmem, řada z nás si ale s tímto výrazem spojuje negativní pocity. Aby ne, vždyť k dnešní společnosti, vyznávající a adorující mládí, krásu a neutuchající aktivitu, se představa umírání a smrti jaksi nehodí. A ačkoliv i malé dítě ví, že pohádka stejně jako život netrvá věčně, mnoho dospělých si existenci smrti nepřipouští. Jenže nejsme nesmrtelní a dříve či později nadejde okamžik, kdy před námi nebo před našimi blízkými budou poslední okamžiky života. Zajistit jejich kvalitní prožití umožňuje hospicová péče.
Přelom tisíciletí byl pro hospice příznivý
Kolébkou hospicové myšlenky a paliativní medicíny, oboru, který je zaměřený na nevyléčitelně nemocné a umírající, je bezesporu Velká Británie. Odtud se v 2. polovině minulého století šířila do západní Evropy. „U nás se o tabuizované téma začali jednotlivci zajímat v 80. letech minulého století a zkušenosti nabyté v zahraničí se snažili rozšiřovat dál,“ popisuje Eva Černá, generální sekretář Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče. Aktivní iniciativu jednotlivců a občanských sdružení dokresluje fakt, že první lůžkový hospic v České republice vznikl v roce 1995, přesto, že česká legislativa pojem hospic tehdy ještě vůbec neznala. Deficit zařízení, zaměřených na pomoc umírajícím a jejich blízkým společně se skupinou činorodých iniciativ, nakonec vedl k celkem rychlému rozvoji paliativní lůžkové péče. K dnešnímu datu tedy můžeme napočítat 14 lůžkových hospiců, které se nalézají na různých místech České republiky.
Pro vznik hospiců v Česku platilo pravidlo, kde jsou lidé, kteří to chtějí dělat, tam je hospic založen. „Nemáme žádný centrální systém nebo strategický plán na rozvoj ani prostředky na výstavbu hospiců,“ říká za asociaci Eva Černá. Asociace podle ní podporuje takové aktivity, které jsou odborné, a také v místech, kde hospicová lůžka chybí. „Pokud se na nás obrátí občanské sdružení, že chce založit hospic nedaleko již stávajícího lůžkového zařízení, snažíme se podporovat spíš iniciativu terénní služby,“ dodává.
Hospic je zdravotnické zařízení
Navzdory obecnému povědomí, že hospice poskytují spíše útěchu, klid a příjemné prostředí pro kvalitní poslední okamžiky života, jsou hospice registrovány jako zdravotnická zařízení podle zákona o veřejném zdravotnickém pojištění. A není divu. Vždyť se tu starají o těžce nemocné pacienty, kteří často trpí velkými bolestmi a odborníci jim v hospicích medikují opiáty. Z veřejného zdravotního pojištění je přitom hrazeno přibližně 50 % ceny jednoho lůžkodne. Zbytek financí získávají hospice jako příspěvek na péči, prostřednictvím dotací nebo od sponzorů. Hospicová péče zahrnuje i sociální služby. V hospicích tedy vedle sebe působí tým zdravotníků i sociálních pracovníků a funguje oddělená administrativa.
Češi umí doprovázet
Kvalita stávajících hospiců je na evropské úrovni. Potvrzují to unisono zahraniční návštěvy i odborníci. Koncepce hospiců, kterou prosadila zakladatelka českého hospicového hnutí Marie Svatošová, vystižené mottem „Hospic je umění doprovázet“ a realizovanou v prvním Hospici Anežky České v Červeném Kostelci u Náchoda, se ukázala jako nadčasová. „Dnes při budování nového zařízení se dodržují principy vyzkoušené v českém prostředí. Vylepšují se převážně technické problémy,“ podotýká Eva Černá. Optimální kapacita je podle ní 28 až 30 lůžek. Takový hospic může nabídnout kvalitní služby na individuální úrovni a zároveň je ufinancovatelný,“ je přesvědčená Eva Černá.
Chybí terénní služby
Celková kapacita českých hospiců je 325 lůžek. To ale domácí potřebě nestačí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace by jich Česko mělo vybudovat 515. „Ovšem při stoprocentním zajištění terénních hospicových služeb,“ jedním dechem dodává Eva Černá. Právě v mobilních službách cítí Asociace hospicové a paliativní péče největší slabinu současného systému hospicové péče. Na rozdíl od lůžkových hospiců, které částečně získávají prostředky z veřejného pojištění, je totiž financování terénních služeb v této specializaci velice problematické. Terénní hospicové služby totiž nemají registrace ani zdravotnické, ani sociální, a tudíž nemohou žádat o dotace. Oficiálně jsou mobilní hospicové služby vedené jako odlehčovací služby nebo odborné sociální poradenství a často bývají součástí agendy agentur domácí péče. „Naším cílem je nyní definovat tuto službu a legislativně ji ukotvit, zatím se však odborné kruhy neshodly, jak by tato definice měla vypadat,“ poznamenává Eva Černá.
Asociace hospicové a paliativní péče
Sdružení vzniklo v roce 2005 a jejími členy je většina hospiců v České republice. Hlavním cílem je podpora stávajících hospiců a rozvoj dalších forem hospicové péče. Garantuje kvalitu hospiců a vytváří standardy pro hospicovou péči. Asociace rovněž zastupuje zájmy hospiců při vyjednávání o legislativě. K dlouhodobým úkolům této stavovské organizace patří také vzdělání pracovníků v hospicové péči, medializace problematiky kvalitního umírání a detabuizace smrti.
