Vladimíra Šípková, vedoucí konzultantka pro prevenci a léčbu chronických defektů ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze.jpg)
Působila dlouhou dobu jako vrchní sestra LDN v Prosečnici nad Sázavou. Po sloučení tohoto zařízení s FTNsP v Praze začala pracovat v rámci celé nemocnice jako vedoucí konzultantka. Kromě nově zřízené ambulance pro léčbu ran dochází na jednotlivá pracoviště, pokud potřebují odborný úsudek nebo pomoc při zákroku.
Jak funguje systém prevence a léčby dekubitů ve Fakultní Thomayerově nemocnici?
Každý pacient projde po příjmu sesterským vyšetřením. Během něho je mimo jiné vyhodnocován pomocí stupnice Nortonové. Všechny případy, které se nacházejí pod 25 body, což je hranice rizikovosti vzniku dekubitů, zaznamenávají sestry do databáze. Ta nám tím pádem generuje statistiky a rovněž díky ní můžeme sledovat i průběh léčby, protože sestry do počítače zapisují i změny. Statistiky vyhodnocuje oddělení kvality, informace předává na poradách vrchních sester, na nichž se přijímají konkrétní opatření.
Máte v nemocnici vnitřní standard pro péči o dekubity?
Od začátku letošního roku platí nový standard ošetřovatelské péče o chronické rány, ten předchozí byl v platnosti od roku 2007. Aktualizace se týkala především nových poznatků v oblasti výživy a samozřejmě nový standard obsahuje informace o současném stavu krycích materiálů. Mnoho všeobecných informací ve standardu je neměnných, například definice a geneze dekubitu.
Zkoušela jste někdy při léčbě dekubitů alternativní metody, například larvální terapii?
Přiznám se, že si nedokážu představit, že bych s larvami pracovala. Z odborného hlediska bych použití nevylučovala u diebetických defektů, kdy jde o koncové části těla. V těchto případech larvy používají například v sousedním IKEMu. Ale u dekubitů bych pro tuto léčbu nebyla. Co se týče jiných alternativních metod, vím o případu, kdy se na krytí rány používala gáza namočená v syrovátce. Podle mého názoru je v dnešní nabídce již řada materiálů na přírodní bázi, takže používání podobných alternativ není nutné. Velice účinný je například materiál na bázi krabích ulit, který ránu vyčistí a podporuje žádoucí granulaci. Také materiál s medovým výtažkem, který používáme rovněž u hlubokých sakrálních ran, ránu čistí a podporuje hojivost. Jediným limitem u těchto materiálů je cena.
Jak jsou sestry na školách připravovány na léčbu chronických ran?
Nemohu soudit obecně, ale podle toho, jak pozoruji studentky na praxi, není to zřejmě ideální. Připadá mi, že jsou na tom výborně odborně – dobře píchají injekce, umí dělat odběry a mají informace o léčivech. Na druhou stranu jim chybí základy ošetřovatelské péče a praktické dovednosti. Například neumí převléct lůžko s pacientem. A co se týče konkrétně problematiky proleženin, nic jim neříká prevence, nevědí o nutnosti polohování pacienta.
Vzděláváte vlastní sestry na téma dekubity a chronické rány?
Každé oddělení má vlastní konzultantku pro léčbu rány, která poskytuje odborné rady i praktické zkušenosti. Konzultantky se scházejí vždy jednou za dva měsíce nejen pro to, aby si předaly zkušenosti, ale také aby se dozvěděly další informace o nových materiálech. Jednou ročně pořádáme velký seminář v našem vzdělávacím centru, kde mají jednotlivé konzultantky prezentace, popisují své metody během konkrétních kazuistik. Chronické rány mívají blok na dalších akcích, které pořádáme, jako je Den mladých sester na jaře nebo Den Marie Španihelové na podzim. Dalších vzdělávacích příležitostí je celá řada. V současné době organizují vzdělávací akce nebo školení také další nemocnice. Nesmím zapomenout ani na zástupce jednotlivých firem, které představují své materiály pro léčbu chronických ran a jejich prezentace mívají časti i velmi kvalitní obecnou část zaměřenou na vznik a prevenci. V neposlední řadě velmi zajímavé akce pořádá sekce Hojení ran při České asociaci sester a Česká společnost pro léčbu ran.
